Kapr jako symbol Vánoc i celé naší země
Kapr obecný– nejčastěji chovaná ryba na našem území, se kterou se více či méně shledáváme naprosto všichni. Nikomu asi neuniklo, že v předchozích měsících probíhaly po naší zemi hromadné každoroční výlovy, kam spousta z nás zamířila třeba i jen za krásnou osobitou atmosférou. Pojďme si něco o této rybě, která je spjata po staletí s naší kulturou, a také kuchyní i těch nejchudších předků.
Rybníkářství, a s ním spjatý chov našeho kapra, má na území českých zemí dlouhou a bohatou tradici, sahající až do středověku. Díky příznivým přírodním podmínkám, jako jsou rozsáhlé nížiny, úrodná půda a dostatek vodních toků, se v naších zemích staly jedním z center rybníkářství v Evropě. Význam této činnosti nebyl pouze hospodářský, ale i kulturní a ekologický, protože rybníky se staly nedílnou součástí krajiny i života místních obyvatel.
První zmínky o zakládání rybníků pocházejí již z 12. století, kdy kláštery začaly budovat menší vodní nádrže pro chov ryb. Rybníky měly zásadní význam především pro obživu, protože ryby představovaly důležitý zdroj bílkovin pro všechny vrstvy populace, a to včetně období půstu. Kláštery hrály klíčovou roli nejen při zakládání rybníků, ale také při rozvoji technik rybníkářství, které později přebírala šlechta a města.
Největší rozmach rybníkářství na českém území nastal v 15. a 16. století, tedy v období renesance. Tento „zlatý věk“ byl spojen především s jihočeským regionem, kde působila řada významných rybníkářů, jako byl Štěpánek Netolický nebo Jakub Krčín z Jelčan. Tito odborníci byli nejen staviteli rybníků, ale i inženýry, kteří dokázali efektivně řídit vodní toky a zajišťovat zásobování rybníků vodou.
S nástupem průmyslové revoluce v 18. a 19. století začalo rybníkářství postupně upadat. Rybníky byly často vysušovány a jejich plochy přeměňovány na zemědělskou půdu. Po vysušení rybníků docházelo k výrazným ekologickým změnám. Oblasti, které byly dříve závislé na rybnících jako na zdroji vody a biotopu, ztratily svou biologickou rozmanitost.
Obnova zájmu o rybníkářství nastala ve 20. století, kdy se začalo zdůrazňovat ekologické a krajinotvorné hledisko rybníků. Významným impulzem pro obnovu rybníkářství bylo také založení odborných institucí zaměřených na rybníkářství a akvakulturu v jižních Čechách. Postupně byly zaváděny moderní chovatelské metody, jako například umělý výtěr ryb, což umožnilo zvýšit rybí produkci. Během celého minulého století bylo zrekonstruováno mnoho historických rybníků a v některých oblastech, a například na jižní Moravě byly vybudovány rozlehlé vodní plochy.
Dnes hrají rybníky i další vodní nádrže klíčovou roli nejen jako zdroj sladkovodních ryb, ale i jako důležité biotopy pro mnoho druhů rostlin a živočichů. Dále slouží jako zásobárna vody v krajině, ochrana proti povodním i oblíbený cíl rekreace. Navíc se pro rybníky i jejich osazenstvo nalezlo další velice populární využití – sportovní rybolov. V tomto odvětví jako malá země ležící bez přístupu k moři opravdu vynikáme. Spousta lidí si dnes utíká oddechnout před stresem moderní doby právě ke břehům našich malých, několikahektarových oceánů. Nemenší váhu má však fakt, že jsou rybníky pravým symbolem kulturního i krajinotvorného dědictví českých zemí. A tím je i samotný kapr obecný.
V současné době je Česká republika jedním z nejvýznamnějších producentů sladkovodních ryb v Evropě, a kapr tvoří přibližně 90 % produkce. Jeho podzimní výlovy probíhají zpravidla od října do listopadu, kdy klesne teplota vody a ryby se méně pohybují.
Jedná se o událost, která má nejen hospodářský, ale i kulturní rozměr. Výlovy jsou symbolem završení celoroční práce rybníkářů a představují důležitý moment pro zásobování trhu čerstvými sladkovodními rybami. Zároveň se z výlovů stal oblíbený společenský rituál, který přitahuje návštěvníky z celé republiky i ze zahraničí.
Část kaprů, které rybníkáři sloví na podzimních výlovech potom putuje na různá místa po celé Evropě, ať už do veřejných (svazových) vod, nebo do soukromých rybářských revírů. Větší část však putuje do potravinářského průmyslu. A právě nyní – v předvánočním období, je po kapřím mase mnohonásobně vyšší sháňka než v jakékoli jiné části roku. To s sebou přináší i cílený zisk do celého rybnikářského odvětví, zároveň však v posledních letech i určité rozdělení naší společnosti, o kterém jste jistě četli nějaký článek, nebo viděli reportáže. Část lidí je proti tradičnímu způsobu prodeje živých kaprů na veřejných místech, část se snaží tuto tradici udržet. Je na každém z nás, jaký pohled si na tuto problematiku uděláme, ostatně tak to je, bylo i bude naprosto se vším.
Nyní je hlavní prožít krásné Vánoční svátky, ke kterým náš národní poklad – kapr – bezpochyby patří.
