Černí velcí ptáci, kteří se nebojí poskakovat po zemi vedle tramvaje, aby našli cokoliv, čím se dá živit. Ráno jich tisíce přilétnou od jihu do města, rozptýlí se po městě, po poledni se začnou shromažďovat, postupně jejich proud opouští Brno a směřuje na své nocoviště u Židlochovic. To je v posledních zhruba padesáti letech pravidelný denní rozvrh. Jak je však možné zjistit z literárních zpráv od konce 19. století, nebylo to však vždy tak jednoduché. Jednak zimujících havranů bylo méně, jednak nocovali blíže k městu. Nejstarší známé nocoviště bylo na dřívějším hřbitově – dnešním parku vedle Stadiónu Sokola Brno I. Jak se město do těchto končin rozrůstalo, havrani začali nocovat jižně od města – v Ráječku u Černovic, pak v bažantnici u Popovic a od šedesátých let již téměř výhradně v Knížecím lese pod Židlochovicemi. V posledních deseti letech se však tento zaběhlý obraz několikrát výrazně změnil. Jednak zimujících havranů zřejmě ubylo, jednak se často mění nocoviště. Nejen v rámci lesa u Židlochovic, ale v několika posledních zimách našli havrani pohodlné nocoviště i přímo v Brně – v lese mezi Bohunicemi a Riviérou. Ale proč sta až tisíce havranů využívají toto energeticky jistě úspornější nocoviště jen v některých zimách nebo jen kratší dobu, než se zase začnou vracet na noc do Židlochovic, je záhadou.
Neméně zajímavé a záhadné je hnízdění havranů ve městech. Havrani jsou ptáci společenští a hnízdí v koloniích od desítek až do mnoha set párů. Přirozeným prostředím havranů jsou stepní oblasti s lesíky: na stromech hnízdí a nocují, na zemi kolem kolonie hledají potravu. Stepi byly postupně nahrazovány zemědělskou krajinou, ale mezitím havrani objevovali i další možný domov – města a jejich parky. V Praze to bylo již v polovině 19. století a postupně se havrani usazovali i v jiných městech. Ve Slezsku od Ostravy po Opavu to bylo po roce 1945, ale Moravskou bránu toto šíření nepřekročilo. A dodnes je záhadou, proč se havrani neusadili na jižní a střední Moravě, kde jich statisíce každoročně zimují a jediná hnízdní kolonie v celé této oblasti vznikla rovněž až po roce 1945 na Znojemsku. Ve městech je jejich hnízdění, probíhající od března do července, místními občany nepříliš vítané – havrani jsou hluční ptáci a nemají zvláštní WC. Proto se jim někdy shazují hnízda, někdy se používají i drastičtější prostředky. A zřejmě záleží šíření havranů a jejich stěhování do měst nejen na místních přírodních podmínkách, ale zejména na vztahu místních orgánů.
V Brně a jeho okolí však máme i další černé ptáky havranům podobné, které na rozdíl od nich můžeme vidět po celý rok. Všechny tyto druhy patří do čeledi krkavcovitých, což je skupina ptáků s vysokou inteligencí. Jak je občas vidět na kolujících videích, není jim cizí ani používání ostrých stébel jako nástrojů, již jedna stará bajka popisuje vránu házející kamínky do nádoby s vodou, aby zvýšila její hladinu až na dosah. A vran můžeme u Brna vidět hodně a postupně hnízdících i přímo ve městě. Jsou to především černošedé „šedivky“, ale zejména kolem přehrady se pravidelně vyskytují a hnízdí i vrány černé. Až sem totiž zasahuje smíšené pásmo mezi západními vránami černými a východními vránami šedými. Takže pokud vidíte mezi 15. březnem a 15. říjnem u Brna černého ptáka vzhledu havrana, je to spíše černá vrána. Pozná se hlavně podle silného, jakoby poněkud dolů zahnutého zobáku a štíhlých nohou, nezakrytých u těla pernatými „kalhotkami“.
A ještě dva další podobné druhy můžeme v Brně zastihnout. Menší a častější z nich je kavka, s šedými stranami krku a zcela odlišným hlasem. Kavka byla typickým ptákem kostelních věží, například na Petrově, ve městě pak využívaly k hnízdění komíny a různé dutiny, včetně stromových dutin v Lužánkách. V druhé polovině 20. století se její počty snižovaly, v posledních desetiletích však se opět zvýšily. A zejména od července až do příletu havranů mají brněnské kavky své nocoviště na vysokých stromech u vchodu do Hlavního nádraží, kde je možné je slyšet až do tmy. Posledním černým ptákem – a největším z nich, je krkavec velký. Lidmi nenáviděný a u nás v 19. století vyhubený pták se opět na území ČR šířil od 60. let 20. stol. Koncem 80. let byl dlouho pozorován v okolí přehrady, zejména na Oboře, až se zjistilo, že si postavil hnízdo na vysokonapěťovém stožáru na golfovém hřišti u Jinačovic. Od té doby se jednotlivé páry vyskytují v zalesněném okolí Brna pravidelně a jejich zvonivé hluboké hlasy je možné slyšet z oblohy zejména od konce zimy, kdy již začínají s hnízděním.
O autorovi:
Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc., (*18. listopadu 1927 v Brně) je český zoolog a ekolog se specializací na ekologickou ornitologii.
Je absolventem Přírodovědecké fakulty Masarykovy university v Brně, kde v roce 1951 získal titul RNDr. V letech 1950 až 1954 pracoval jako učitel v Bohumíně (na měšťanské škole v Pudlově), od roku 1955 až do roku 1990 působil v Ústavu pro výzkum obratlovců a v Ústavu systematické a ekologické biologie ČSAV v Brně. V roce 1991 se stal docentem Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1996 byl prvním vedoucím Ornitologické laboratoře v Olomouci.
Je hlavním autorem několikadílného publikačního projektu Ptáci z ediční řady Fauna ČR a SR a spoluautorem unikátního Atlasu hnízdního rozšíření ptáků v České republice, podílel se také na kompendiu Handbuch der Vögel Mitteleuropas, Soupisu mokřadů ČR, Moravské vlastivědě aj. V letech 1944 až 1998 se stal autorem 298 odborných publikací, zabývajícími se rozšířením a bionomií ptáků, zejména vodních (husa velká), ochranou mokřadních společenstev, názvoslovím a botulismem.
Působí v brněnské Nadaci Veronica, která podporuje projekty rozvíjející šetrný vztah k přírodě, zejména na jižní Moravě.
V červnu 2007 se stal laureátem Ceny ministra životního prostředí za významný přínos české ornitologii a Ceny Josefa Vavrouška udělované každoročně za významnou práci v oblasti ekologie a životního prostředí Nadací Charty 77. Je čestným členem řady ornitologických společností (české, moravské slovenské, maďarské), v letech 1964 až 1988 byl delegátem ČSSR v International Waterfowl & Wetlands Research Bureau (IWRB).
ilustrační foto: Alois Kozubík
foto v galerii: stáňa b. bártová