V zimním období, a především na jeho konci, se divoká prasata pravidelně objevují na okrajích měst a obcí. Nejde o mimořádný jev, ale o přirozený sezónní pohyb zvěře, který souvisí s dostupností potravy v blízkosti lidských sídel. Platí to i pro město Brno, kde musí obyvatelé počítat s možným setkáním s divočáky zejména v částech města, které bezprostředně přiléhají k lesům. Jedná se především o celý západ a sever moravské metropole, kde se městská zástavba prolíná s lesními komplexy a otevřenou krajinou. V přírodě jim totiž v tomto období zbývá už jen velice omezené množství přirozené potravy, a tak instinktivně zamíří tam, kde mají větší šanci něco najít. Zástavba, zahrady, parky nebo opuštěné pozemky pro ně představují snadno dostupný zdroj potravy i relativní klid. Tento stav by měl postupně pominout s příchodem jara, kdy se v krajině opět objeví více přirozených zdrojů.
Dalším faktorem je skutečnost, že na okrajích měst chybějí přirození predátoři. Zatímco v lese se divoká prasata pohybují opatrněji, v blízkosti lidských sídel se cítí paradoxně bezpečněji a klidněji. To vede k tomu, že zde ztrácejí část své přirozené plachosti a jsou ochotna vycházet i na otevřenější plochy. A při setkání s lidmi nemusí mít tendenci okamžitě utéct, což by ve zbylých měsících uprostřed lesa udělala. Přitahují je zejména zahrady s cibulovinami, kompostéry, sady s popadaným ovocem nebo neudržované a opuštěné zahrádky s poničenými ploty. Jejich čich je v tomto směru mimořádně citlivý. V některých případech může dojít k poškozování plotů či drobného majetku, rozrývání trávníků nebo záhonů a tak podobně. Zabezpečení kompostérů, odstranění zbytků potravy a oprava poškozených plotů mohou přispět ke snížení atraktivity těchto míst. Pro zvýšení funkčnosti oplocení na ochranu zahrad proti vniknutí zvěře můžeme doporučit kari sítě (pokud plot není podezděný). Ty je třeba zahrabat do hloubky alespoň 15 cm pod povrch země podél plotu, a jejich nadzemní část k plotu připevnit. Prasata poté nemají možnost plot podhrabat a následně nadzvednout, což je jejich častý způsob pro vniknutí do uzavřených objektů.
V drtivé většině případů se člověku vyhýbají. Pokud zaznamenají lidskou přítomnost, jejich přirozenou reakcí je únik, nikoli útok. Divočáci kolemjdoucí běžně nenapadají a konfliktové situace jsou opravdu velmi výjimečné. Ty se naopak mohou vyskytnout později na jaře, a to v jejich přirozeném prostředí, kde samice vychovávají mláďata. Nebývá to však v zastavěném území, ale v hustších částech lesů, v křoviskách, oblastí s vysokou trávou, jednoduše řečeno v oblastech s množstvím úkrytů.
Určité riziko však může v zimě na kraji města nastat při venčení psů. Pes puštěný na volno může divoké prase vystresovat, případně se jej pokusit zahnat nebo napadnout. V takovém případě se prase může bránit a psovi ublížit. Právě proto je v oblastech s možným výskytem černé zvěře vhodné mít psy na vodítku a mít je neustále pod kontrolou. Pokud má člověk podezření, že se v jeho blízkosti, například za šera nebo ve tmě, nachází divočáci, doporučuje se dát o sobě vědět. Stačí mluvit nahlas, případně si pustit hudbu z mobilního telefonu. Zvěř tak získá jasnou informaci o lidské přítomnosti a sama se z místa stáhne pryč.
Za zmínku stojí také připomenutí, že prasata se v městských oblastech, a to především v nočních hodinách, pohybují po a také podél komunikací silniční dopravy, a proto je třeba myslet na toto riziko. Srážky vozidel s černou zvěří mohou mít vážné následky jak pro řidiče, tak pro samotná zvířata. Statistiky dopravních nehod dlouhodobě ukazují, že právě divoká prasata patří mezi nejčastější příčiny střetů se zvěří.
Řešení této problematiky není jednoduché a vyžaduje spolupráci více subjektů. Klíčovou roli hrají myslivci, kteří regulují početní stavy černé zvěře v honitbách. Neméně důležitá je však i role obcí a samotných obyvatel. Správné zabezpečení odpadků, zákaz přikrmování zvěře a ochrana zahrad mohou výrazně snížit atraktivitu městského prostředí pro divoká prasata.
Výskyt divokých prasat na okrajích Brna i dalších měst je přirozeným důsledkem zimních podmínek a chování zvěře. Při dodržování základních pravidel opatrnosti a klidném přístupu není důvod se tohoto jevu obávat. Jen kombinace odborných zásahů formou regulace, prevence a informovanosti může vést k tomu, aby soužití člověka a volně žijící zvěře bylo bezpečné a udržitelné.