Hledejte plazy !

Mojmír Vlašín

zmije Rýchory 25.10.2013.jpg

Často dostávám dotazy, zda jsou v Brně zmije. Správná odpověď je, že nejsou. Dostal jsem celou řadu fotografií hadů z území města Brna, zejména z okolí přehrady, ale na žádné z nich nebyla zmije.

Přesvědčit někoho o nutnosti ochrany čápa bílého nebo lejska malého nebývá žádný problém. Ptáci až na výjimky jsou lidmi přátelsky přijímaná skupina živočichů, která si může dovolit kálet na sochy a hnízdit ve výklencích, aniž by vzbuzovala záporné emoce. Zkuste však někoho přesvědčit o nutnosti ochrany nějakého hada, třeba zmije. V euroamerické civilizaci narazíte na předsudky, jejíž počátky můžete hledat už v bibli a možná již v mezopotamských mýtech. O to více je třeba hýčkat tu malou skupinu milovníků přírody, amatérů v tom nejlepším slova smyslu (amo, amáre –milovat), kteří mají rádi hady do té míry, že netouží je chovat v zajetí a stačí jim fakt, že se s nimi dosud mohou setkávat v přírodě. 

Amatérské sledování plazů je zatíženo určitým handicapem, vyplývajícím z toho, že mapovatelé musí být motivováni vlastním zájmem o věc. Z toho důvodů je třeba předem počítat s tím, že údaje z takového monitoringu budou kusé, nesourodé a často i chaotické. Jejich řádnou filtrací, ověřování a tříděním je možné získat hodnotná monitorovací data. Většinu  plazů  žijících v České republice lze určit poměrně snadno.  Potíže mohou nastat zejména u mláďat plazů.

Mapovatelem plazů může být v podstatě každý, kdo úspěšně dokončil základní školu. Mnohem více než herpetologické znalosti a zkušenosti jsou důležité morální vlastnosti. Jde o to, že člověk, trpící  přílišným sebevědomím, neschopný připustit si vlastní neznalost,  je pro mapování nepoužitelný. Naopak člověk, který je ochoten si přiznat, že není schopen rozeznat zmiji  obecnou od užovky hladké a ještěrku živorodou od ještěrky obecné je vhodnou osobou  pro takové mapování. Mezi amatéry je třeba také počítat všechny profesionální  zoology pracující v jiných oborech, ale například i botaniky a nebo také geology a další profese pracující v terénu. V minulosti se mezi amatéry hrdě hlásili také učitelé a středoškolští profesoři  biologie, kteří podle svého zájmu  sledovali a často i publikovali  zajímavá pozorování. Tak například  nejstarší údaj o výskytu užovky stromové v lokalitě Podyjíí byl publikován středoškolským učitelem a tento údaj byla léta všemi zoology  přehlížen. Teprve když jsem publikoval první poválečný ověřený nález této užovky z Nové Hradu, věnoval jsem velkou péči sledování  lokálních periodik a objevil jsem, že  tato užovky byla v Podyjí známa už v třicátých letech dvacátého století. Problém byl komplikován také tím, že nález byl publikován v německém jazyce. Dnes se středoškolští profesoři publikování byť i jen drobných sdělení až na čestné výjimky nevěnují.

Amatér většinou disponuje ještě další výhodou. Oblast a místo výzkumu si ve většině  případů volí sám a to tak, aby byl „ v terénu“ co nejčastěji. Je to ve většině případů  okolí bydliště či okolí rekreační chaty či chalupy. Díky tomu má území většinou dokonale prochozeno a ví kde co může čekat.

Základní formou dokumentace plazů je dokumentace materiální. Jde především o sběr svleček (exuvií, svlečených kůží), uschováním nalezených mrtvých těl (kadáverů). V žádném případě nepřipadá v úvahu dokumentace záměrným odchytem plazů pro sbírkové účely. Takové aktivity  patří výhradně do působnosti profesionálních zoologů. Často se mapovatelé dostanou ke svlečkám, které se naleznou v domech či hospodářských staveních, v zahradách či kamenných zídkách. Jde o neobyčejně cenné dokladové materiály, které je třeba  pečlivě uchovat. Nejlépe se osvědčuje nalepování takových svleček na tvrdý papír, na který se napíše místo, datum nálezu a osoba, která doklad nalezla a určila. Vznikne takzvaný animář – zoologická obdoba herbáře. Rovněž cenné jsou nálezy zbytků kožovitých vajíček hadů a ještěrek, i když přesné určení druhů podle těchto dokladů je problematické. Často se (bohužel pro plazy samotné) nacházejí těla zabitých plazů, především hadů. Někdy jde o celkem zachovalé a čerstvé nálezy, jindy jde o části těl, která mohou být již  značně „vylisované“ koly přejíždějících vozidel. Takové doklady jsou velice cenné a mapovatel by je neměl opomenout i přesto, že se vesměs jedná o nepříliš vábné zbytky. Odebrání zbytků by mělo být spojeno i s fotodokumentací. Pokud se nejedná o zbytky zcela vysušené, je nutné je konzervovat  nějakou fixační tekutinou, většinou  stačí tzv. technický líh. Pokud si mapovatel takovou sbírku sám nevede, mám o jakékoliv doklady tohoto  druhu zájem.

Materiální dokumentaci je vždy třeba opatřit štítkem s přesným místem nálezu a datem a jménem nálezce ). Místo nálezu je možné doložit souřadnicemi z přesné mapy anebo údaji z GPS. Pokud autor nálezu není schopen takové údaje zajistit, je možné je nahradit přesným popisem místa, který ale musí obsahovat jak obec (pokud lze tak katastrální území) a nebo detailní  popis lokality.(např. lokalita se nachází 2 km severně od železniční stanice v Dolních Kotěhůlkách  v místech, kde turistická cesta odbočuje od trati směrem k vrcholu Valík- 333 m n.m., jde o skalnatou stráň porostlou nízkou vegetací).

Dále je vhodná dokumentace fotografická.  Podle kvalitních fotografií lze některé druhy určit, v každém případě je dobré fotografii doložit. K fotografii opět musí být datum a přesné místo nálezu (fotografování).  V případě, že fotoaparát umí připojit k snímku datum, je vhodné snímky datem opatřit. Vždy je dobré fotit plaza přímo na místě. Je to nejen z důvodů, že odchyt a přenášení plaza k fotografování mimo lokalitu je nezákonné, ale je to taky proto, že dokladem je nejen fotografie plaza, ale i jeho okolí. Budu rád, když mi fotografie hadů z vašeho okolí pošlete na mojmir.vlasin@veronica.cz.

Autor: Mojmír Vlašín

Autorka fotek č. 2 a 3: Blanka Mikátová, AOPK ČR

Kategorie

Tagy